Doubravská hora

Na svazích Doubravské hory ční už dlouhé věky zbytky hradu Doubravka. Doubravská hora je zahalena mnoha pověstmi a kouzly. Traduje se, že tu kdysi dávno žila zlá čarodějnice a také tu rostou zvláštní léčivé byliny. Jedna z pověstí vypráví, že na svazích pod hradem rozkvétá jednou za sedmkrát sedm let kouzelná růže.

I stalo se jednou, že syn starého ovčáka hledal ovečku, která se zatoulala. Dlouho nemohl ovečku najít a když vlahý letní večer zahalil kraj, vydal se zpět na pastvinu bez ovečky.

Náhle pocítil únavu, kolena se mu sama podlamovala. Usedl na pařez a pozoroval plující měsíc. Náhle ho z pozorování vytrhla podivuhodná záře s tajemnou hudbou. Před mladým ovčákem se pomaličku rozvíjela stříbrná růže. Když se rozvil i květ, chlapec růži utrhl. Květ v té chvíli zazářil a stejně tak i Doubravka. Zříceniny hradu se změnily v nedobytný hrad v celé své dřívější kráse, ozářený stovkami svící.

Krásná růže vedla mladého ovčáka přímo na hrad kde se se skřípotem otevřela hradní brána a na nádvoří stála spanilá dívka v lovecké kamizole. Nevyslovila jediné slůvko a vedla mládence dovnitř. Zakrátko stanuli v hodovní síni. Tolik vybraného jídla a pití chudý ovčák nikdy neviděl. S chutí usedl ke stolu, jedl, pil a ani si nepovšiml, že jsou zde hosté. Až když dojedl, všiml si okolního panstva. Všichni se na něj tiše dívali. Polekaný pasáček vzal nohy na ramena a Ještě než opustil hodovní síň, děsivě zahřmělo a on stál opět mezi zříceninami hradu. Chvíli na to se tu zjevil trpaslík a smutným tenkým hlasem povídá: "Proč jsi jen utekl? Nic by se ti nestalo. Utrhl jsi kouzelnou růži a ta ti dala zvláštní moc zrušit věčné prokletí. Stačilo, abys řekl děkuji..." Poté se skřítek rozplynul a nikdo ho už nikdy neviděl.